Tasmánské příběhy Jenni a Marka

Jenni King a Mark Tupalski žijí v Austrálii a vracejí se. Setkali se, když Mark krátce po svých 20. narozeninách začal závodit v XC a maratónu na horských kolech. Jak on, tak Jenni byli ve výběru týmu Commonwealth Games a vytvořili jedinečné pouto, které vyústilo v celoživotní přátelství.

„Uchvátily mě zdánlivě nekonečné znalosti Marka k jakémkoliv tématu konverzace. Byl první, kdo nabídl pomoc s čištěním kola, opravou mechanických závad, přípravou večeře a úklidem. Ujistila jsem se, že s ním budu v kontaktu i po své závodní kariéře,“ říká Jenni.

Markův talent nespočívá jen v silničním závodění. Dlouho se pouštěl do 24hodinových závodů, maratónů horských kol a XC závodů. Nakonec kapitolu své závodní kariéry také uzavřel a pokračoval ve studiu na univerzitě, než se setkal se svou současnou manželkou Elizou. Horská cyklistika zabírá většinu jejich společného volného času.

Rychlé a nadšené telefonní hovory mezi nimi potvrdily dobrodružství, které na ně v budoucnosti čeká.

„Vloni jsem jela na rodinnou dovolenou do Tasmánie. Několik dní jsme strávili v Derby, malebném malém městě na severozápadě. Je také známé jako „ráj horských cyklistů“. Díky prvotřídním trailům, které se hodí pro jezdce jakékoliv úrovně, jsem věděla, že to je místo, kam se musíme vydat v sedle Neuronu,“ říká Jenni. Tehdy zaslechla o trailu nazvaném „Bay of Fires“, ale neměla čas se na ni vydat jezdit.

„Derby bylo jedním z posledních míst, kde jsme s Jenni závodili společně, takže to vypadalo, že jsme se tam vrátili,“ řekl Mark, když souhlasil se vzrušujícím cyklistickým plánem Jenni. „Na líbánkách jsem také jezdil po „Bay of Fires“, takže jsem věděl, co očekávat, a měl jsem skvělý nápad na zahřívací trať hned na začátku.“

Trasa zahrnuje úžasné sjezdy na singletracku a žulové skalnaté pasáže z vrcholu trailu dolů do lesní rezervace Blue Tier Forest Reserve. Trasa se vine lesem a exponovanějšími singltreky po délce 42 km. Nakonec se ocitnete na pláži Swimcart Beach.

„Markova takzvaná zahřívací stezka přidala k trase dalších 10 km a já jsem o tom tehdy moc nepřemýšlela,“ říká Jenni, která neví, že Markův průzkum znamenal další 400 m stoupání, žulových skalek, potenciální pěší túry s kolem, mokřadů a brodění potoky. Tato cesta nebyla pro slabochy.

Nadšeně se pak dvojice vydala do Geelongu ve Victorii, aby se vypravila trajektem do Tasmánie. Posadili se u nedalekého obchodu s rybami a hranolkami, aby se krátce domluvili na nadcházejících dnech. Protože to byla noční plavba, Jenni a Mark se usadili a čekali na ranní budík na palubě.

Po vystoupení z lodi nazvané „Spirit of Tasmania“ nastal čas, aby Jenni s Markem nasměrovali své vlastní duše a vydali se do Derby jen pár hodin jízdy odtud.

Po příjezdu uklidili kola a zabalili si brašny. Austrálie v létě může být celkem nepřátelské místo, takže se ujistili, že mají spoustu opalovacího krému, vody, jídla, náhradních dílů a MTB oblečení. Mark zavolal do místní cykloprodejny, aby si na poslední chvíli vyzvedl ještě pár potřeb.

„Řekl jsem mladému chlápkovi v obchodě o našich plánech vydat se po stezce do kopce a on vypadal trochu znepokojeně,“ směje se Mark. „Myslel jsem si, že 10km stezka nemůže být tak špatná, ale on řekl: „Než se tam dostanete, bude to jízda alespoň na půl dne“ – no to zní pěkně!“

Po závěrečné kontrole počasí se pak dvojice ubytovala v Derby Lodge, aby si přes noc odpočinuli.

Ve 4 hodiny ráno je probudil ze spánku budík. Vzhledem k tomu, že jízda byla jednodenní výlet, chtěli maximalizovat čas strávený na trailu. Po kávě ještě před svítáním a závěrečné kontrole počasí se dvojice vydala z Weldborough jen kousek jízdy od vykopávek v Derby.

Když vyšlo slunce, trail „Little Chook“ se v krátkosti zahřál, ještě než dorazili ke stoupání. I když zaznělo několik tichých nadávek, Jenni se výzva brzy začala líbit.

„Singltreky v deštném pralese byly krásné a volné, kamenitý výstup nám ale zabránil si někdy ulevit v sedle po samém stání na pedálech,“ vzpomíná si, když popisuje cestu hojně se proplétající kapradinami a křížící mnohé potoky. „Krátký sjezd s mnoha vyjetými kolejemi nám poskytl krátkou úlevu. Další brodění potokem signalizovalo začátek dlouhého strmého kopce protkaného obrovskými balvany.“

Mark a Jenni se dále potýkali s touto výzvou, když matka příroda zavolala a nabídla jim skvělou bouřku, která situaci kupodivu jen ztěžovala. Nechtěli dát chlapíkovi z cykloprodejny za pravdu s tím půldenní strádáním, a tak do toho šlapali.

Dvojice si pak připomněla etapový závod, který tu před lety absolvovaly, protože jim trať nabídla masivní žulové schody oddělené kořeny stromů.

„Neuron byl více než dobře připraven na takovou výzvu. Kolo bylo velmi citlivé, ať už jsem chtěl změnit směr na místě nebo dát do šlápnutí prudký ráz, abych vyjel na schod,“ říká Mark, když popisuje kamenitý terén, na který se musel vyšplhat, než se dostal na vrchol stoupání.

Jak postupně nabývali na výšce, flóra kolem nich se změnila. Stezky byly lemovány věžovitými eukalypty, které daly prostor vysokým kapradinám, myrtám, pepřovým keřům a podivným borovicím s celerovitým vrškem. Jak se probojovávali na vrchol, stromy se rozevřely, aby odhalily panoramatický výhled na pobřeží. Hlavní místo pro doplnění energie před 13km sjezdem.

Drsné stoupání až na vrchol následoval vzrušující sjezd s nekonečnou zábavou: skoky, další skoky a dropy. Mark a Jenni postupně sjížděli skrze tunelově rostlé kapradiny po trailu dolů. I když nahoře ještě trochu váhala, nakonec Jenni přišla tomuto výkonu na chuť, a dokonce odpružení kola prozkoušela v celém zdvihu.

Spodní část stezky procházela otevřeným eukalyptovým lesem, kde kapradiny ustoupily keřům a hrubě rozpukaným žulovým skalám. Chtělo to několik zatáček, než se přizpůsobili měnícímu se terénu, ale pak se dvojice konečně dostala na skalnatý povrch, kde se konečně mohli zastavit a zamyslet.

„Hladina mojí energie začala klesat, a tak jsem se Markovi zmínila, že by nezaškodila dávka kofeinu,“ říká Jenni. „K mému překvapení vytáhl vařič, rozdělal oheň a uvařil mi kávu – je to šampión!“

S doplněnou energií se dostali na vrchol závěrečného stoupání. Tam si všimli dešťových mraků na obzoru, takže museli trochu přidat.

Jenni a Mark projeli červenými skálami ve sjezdu dalších 7 km. Po příjezdu na pláž Swimcart byli přivítáni křišťálově modrou vodou a jasně bílým pískem. Mark zaparkoval své kolo a vrhnul se do vody, aby se stačil ochladit, než se rozpršelo. Jenni si sedla do písku a v úžasu se smála nad svými vzpomínkami z mladších let.

Po vyčištění kol a zabalení veškerého vybavení připraveného na cestu domů ke svým rodinám se vydali do restaurace The Hub na pizzu, než vyrazili na cestu.

„Když jsem se vrátil domů, bylo pro mě velmi těžké soustředit se na studium v medicíny,“ říká Mark, jemuž vzpomínky z cesty stále víří v hlavě. „Bylo to částečně únavou z divokého výletu a částečně vzpomínkou, jak velká zábava to všechno bylo.“

Jenni měla stejné pocity. „Nepřestala jsem toulat po úžasných trailech, které Derby nabízí. Nevzpomínám si na lepší kolo, které by zvládlo tak rozmanitý terén, a jsem tak nadšená, že jsem to všechno zažila se svým kamarádem Markem.“

Nevědí, kdy spolu budou znovu jezdit, ale jedna věc je jistá: až příště roztočí nohy v sedle svých Neuronů, vzpomenou si, kolik zábavy si užili v Tassie.